Introduction
Členy [articles] jsou slova, která definují podstatná jména a patří do skupiny slov zvané determinanty [determiners]. V angličtině zpravidla existují dva druhy členů: neurčité [indefinite] a určité [definite].
Určitý člen [definite article] používáme, když mluvíme o konkrétních věcech.
Form
Určitý člen stojí před podstatnými jmény jak v jednotném, tak v množném čísle, jmennými frázemi a přídavnými jmény.
V angličtině existuje pouze jeden určitý člen, který používáme před podstatnými jmény: the.
Example
- Země, v jejichž názvu se vyskytuje jedno z následujících slov: kingdom, republic nebo states
- The United Kingdom, The Czech Republic, The United States.
- Názvy zemí v množném čísle
- The Netherlands.
- Konkrétní místa, budovy, dopravní prostředky, služby
- The train station is next to my house.
- The shop will be closed tomorrow.
- The bus leaves in five minutes.
- Everyday I listen to the radio.
- Příjmení v množném čísle
- The Jacksons lived in Texas for 10 years.
- Noviny
- The New York Times.
- Pohoří, oceány, řeky a souostroví
- The Alps, The Pacific Ocean, The Nile, The Azores.
- Hudební nástroje
- I play the piano.
- Přídavná jména v superlativu
- Pizza is the most delicious food in the world!
- Entity jedinečné ve své existenci
- The Pope is visiting Germany next week.
- Dříve zmíněné věci
- There is a dog in your garden. The dog is hungry.
Use
Určitý člen používáme, když mluvíme o konkrétních věcech, které jsou známé jak pro mluvčího, tak pro jeho partnera v dialogu.
Určitý člen používáme před těmito výrazy:
- Země, v jejichž názvu se vyskytuje jedno z následujících slov: kingdom, republic nebo states;
- Názvy zemí v množném čísle;
- Konkrétní místa, budovy, dopravní prostředky, služby;
- Příjmení v množném čísle;
- Noviny;
- Pohoří, oceány, řeky a souostroví;
- Hudební nástroje;
- Přídavná jména v superlativu;
- Entity jedinečné ve své existenci (the sun, the moon, the sky…);
- Dříve zmíněné věci (aby se předešlo opakování).
Summary
Určitý člen [definite article] the je determinant, který používáme, když mluvíme o konkrétních věcech. Stojí před podstatnými jmény jak v jednotném, tak v množném čísle, jmennými frázemi nebo přídavnými jmény.
Například:
— „I think the dog is hungry.“ = Použijeme the, protože mluvíme o jednom konkrétním psovi.
♦ „There is a dog in your garden.“ = Použijeme a/an, protože mluvíme o nespecifikovaném psovi.
Projděme si tuto látku v sekci {Form}. Podívejte se na sekci {Example}, která ukazuje její užití v kontextu.